Nový
post z květnové cesty je na světě J
Tentokrát
jsme zamířili do Švýcarského Curychu. Součástí zájezdu byla i návštěva
překrásných Rýnských vodopádů a Kostnice, která se nachází na břehu Bodamského
jezera.
Co
si vybavíte pod pojmem Švýcarsko? Mě se vybavují tato klíčová slova – hodinky,
hodiny, sýr, čokoláda, Alpy, hory, čistota, samostatnost.
Délka
pobytu: 1 den
Kalkulace
nákladů na dopravu / ubytování: naleznete ve druhém příspěvku :-)
Do Curychu jsme vyráželi z pražské Florence
v půl deváté večer. Už na nástupišti jsme si povzdychli nad autobusy business
class společnosti Eurolines a se sklíčenými výrazy nastoupili do o poznání méně
komfortního autobusu Boleslavské cestovky, resp. jejich partnera CK Hellas.
Další zastávkou a nástupním místem byl Beroun a poté Plzeň. Už v Plzni
jsme pojali podezření, zda řidič ví, kudy má doopravdy jet, neboť hodiny
kroužil po městu, než našel nástupní místo, ale bylo to už kolem jedenácté
večer a já začínala klimbat a můj přítel už tvrdě spal, takže jsem se pomalu oddávala
říši snů, než myšlenkám, kdy a jestli vůbec dojedeme do cíle…
Předpokládaný příjezd měl být kolem
sedmé hodiny ranní následujícího dne, ale realita byla taková, že už cestou tam
řidič nabral zpoždění svým blouděním, kdo ví kde ještě a tak jsme dorazili až
před devátou. Autobus nás vysadil před budovou nádraží a my jsme vyrazili pryč
rychlostí blesku, abychom byli ušetřeni pro nás zbytečných slov paní
průvodkyně, se kterou jsme se již seznámili při jedné z našich cest
s touto cestovkou – zkrátka výřečnějšího člověka, byste jen těžko hledali.
Slabě pršelo, což bylo i tak pozitivní,
neboť již předpověď počasí pro nás nebyla příliš příznivá, jelikož se ale
nejednalo o úplnou dešťovou průtrž, byl to výborný start dne. Počasí si zkrátka
na dovolené nevyberete. J V budově nádraží jsme měli jen 2 cíle, najít WC
a zastat ranní hygienu a převléknout se, a poté zakoupit Zurichcard. Zurichcard
je velice šikovná věc, při její cenně 24 CHFK (cca 570 Kč) máte jízdné MHD a
vstupy do některých muzeí zdarma, případně zahrnuje další slevy. V Curychu
je k dostání v hotelech, na letišti a na nádraží. Dá se objednat a
zaplatit on-line s možností vyzvednutí na nádraží, ale tuto variantu jsme
nevyužili, neboť jsme nevěděli, kde bude náš výchozí bod a zda to z něj
nebudeme mít na nádraží daleko. Infocentrum, kde se dá Zurichcard koupit
najdete v čele nádraží ve směru do centra, tam kde se prodávají klasické
jízdenky. Důležité je ji však označit, to můžete učinit již na nádraží nebo na
první nástupní zastávce tramvají. Je to takový automat, který připomíná
bankomat, kde se dají koupit jízdenky a právě v levé dolní části tohoto
zařízení si můžete „štípnout svůj lístek“. No a od této doby Vám bude ZC platit
24 hod, samozřejmě mají i vícedenní.
Naše první kroky směřovali na
tramvajovou zastávku a poté směr galerie obrazů - Kunstplatz. Dopoledne jsme se
rozhodli pojmout spíš v interiérech. Jeden z nejfrekventovanějších
tramvajových bodů pro přestupy najdete vyjma nádraží také u curyšské opery, od
které je krásný pohled nejen na curyšské jezero.
Od opery jsme pokračovali jednu stanicí
ke zmíněné galerii, kde jsme shlédli výstavu expresionismu zdarma v rámci
Zurichcard. Strávili jsme zde příjemnou víc jak hodinku a již za nedeštivého
počasí jsme pokračovali na další část naší exkurze Curychem.
Dalším cílem byla lanová dráha Polybahn,
která vede na ETH univerzitu odkud je krásný pohled na celé město a jeho
věžičky, rozhodně doporučuji. V rámci Zurichcard zdarma J
Lanovka jezdí cca každé 3 minuty v jednom i druhém směru.
Poté jsme pokračovali směrem ke konečné
tramvaje č. 11 navštívit muzeum tramvají. Někomu to může připadat zvláštní, nám
ale ne, povaha naší práce se při tomto výletu nezapřela a tak jsme se
s jiskrou v očích procházeli po vně Švýcarských tramvají, ale i pod
nimi. Už když jsem náš výlet plánovala, tento bod jsem si nechávala jako
překvapení pro mého přítele, byť jsem to nevydržela, až do poslední chvíle,
stejně to bylo zpestření a od běžné rutiny chození po kostelech, chrámech a
věžích J V obchůdku vedle muzea jsme zakoupili nějaké
švýcarské čokoládičky jako pozdrav z cest.
Vydali jsme směrem k
historickému centru, kolem kterého jsme do té doby projížděli jen
v tramvajích. Shlédli jsme tři nejznámější kostely, včetně věže
s největším hodinovým ciferníkem v Evropě.
Vynechali jsme plánovanou
projížďku po Curyšském jezeře přívozem a začali brouzdat po obchodech. Už u
prvního krámku s hodinkami jsem věděla, že můj jinak skromný přítel
tentokrát neodjede s prázdnou. Tak jsme přešli do obchodního domu na té
nejluxusnější ulici v Curychu, kde vám při vstupu učaruje směsice vůní
nejznámějších parfému světových značek. Potom, co se mi podařilo odtrhnout
pohled od luxusních kabelek, jsem se přiměla vsugerovat své paličaté hlavě
myšlenku, proč tu vlastně jsme a jaký máme cíl –vybrat hodinky a konečně jsem se začala soustředit. Přecházeli jsme od výlohy k výloze, až
jsme se dostali do části dostupnějších a přesto kvalitních hodinek. Nikdy jsem se neviděla, jak se tvářím, když vidím někde perfektní kabelku, kterou prostě musím mít,
a proto mě dostal výraz mého přítele, když spatřil ty své perfektní hodinky. Tou dobou už jsem s prodavačkou vyjednávala otevření výlohy, vyzkoušení a
jejich následný nákup, neboť mé jazykové schopnosti jsou na tom přeci jen o
něco lépe. J Po zaplacení už jsme spokojení dobrouzdali pěšky na
nádraží, nakoupily švýcarské sýry a společně s celou skupinou se autobusem
CK přesunuli k Rýnským vodopádům, ale tom zase až příště ...J
Ahoj V.
P.S. Byli jste také ve Švýcarsku? Co se Vám tam nejvíce líbilo? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat